NAŠE DÍTĚ
Dítě malého vzrůstu ve škole

Napsali Karin a Ulrich Schwarzovi
Třetí díl seriálu pro rodiče. Převzato z materiálů německé organizace. Článek přeložila Šárka Lesná.

Všechny děti se těší do školy. Vzrušeně očekávají první školní den a sotva se mohou dočkat - už aby získávaly nové zkušenosti, už aby se naučily číst a psát, už aby se o krůček přiblížily dospělosti. Prožívají školu jako pozitivní výzvu, protože jsme je my, rodiče a mateřská škola, na ni v kladném smyslu připravili. Toto životní období děti očekávají se zvídavostí a s ještě větší zvědavostí. Pro všechny rodiče znamená vstup dětí do školy začátek nového důležitého úseku života.

Rodiče musejí pustit dítě do neznámého světa, který se nedá určit a v němž si dítě musí poradit a prosadit se samo bez pomoci a ochrany rodičů. Mnozí rodiče nevěří, že to jejich dítě zvládne. Ne děti, nýbrž rodiče mají často strach. Je třeba, aby rodiče malého dítěte nepřenášeli své obavy na dítě, neboť tyto děti by měly jít do školy - jako všechny ostatní děti v první školní den - s radostí, zvědavostí a sebedůvěrou. Aby školní začátek proběhl pro všechny příznivě, měli byste vy, rodiče malého dítěte, uvažovat předem, plánovat a hovořit s učiteli budoucí základní školy vašeho dítěte.

Je mé malé dítě zralé pro školní docházku?

Pro nás, rodiče malého dítěte, není snadné zodpovědět tuto otázku. Žádným měřítkem není tělesná výška nebo jiná "měřící" metoda. Malé dítě by také mělo splňovat určité před-poklady, aby pro ně od začátku byla škola pozitivním zážitkem. Předškolní lékařské vyšetření a zápis dítěte do školy neposkytují vždy pomoc při rozhodování, učitelé a lékaři jsou nejistí, neboť normě neodpovídající výška dítěte bije do očí. Velký význam má podrobný rozhovor s vychovatelkou dítěte (patrně se zde myslí učitelka v mateřské školce). Ona zná malé dítě velmi dobře. Pozoruje je při jednání s dětmi stejně starými. Ona ví, jak vytrvale si dítě hraje, něco kutí, pracuje, jak se chová ve skupině, zda spoluvytváří hry nebo neumí dost dobře pochopit průběh hry. Vychovatelka vidí, jak se malé dítě chová ve sporech, zda je samo dovede urovnávat nebo se ustrašeně stáhne zpět, jak zvládá obtížné situace, zda hledá pomoc a dá si pomoci, zda se samo snaží najít řešení, zda práci dovede do konce nebo ji vzdá, jaké je jeho schopnost "vydržet" a jeho samostatnost. Vychovatelka většinou dovede velmi dobře posoudit, zda je dítě zralé pro školu nebo není. 

Také dítě signalizuje rodičům velmi zřetelně, když se ve školce nudí a chce chodit do školy. Teprve asi v sedmi letech je jeho myšlení natolik zralé, že dovede analyzovat situaci. Teď teprve je schopno pohybovat se ve svých myšlenkách směrem zpět. Až nyní se vytváří pocit času, dítě má představu o minulosti a budoucnosti. Dětské myšlení a prožívání se od těchto okamžiků postupně vyrovnává myšlení a prožívání dospělých. A tak nastávají předpoklady pro školní zralost.

Dítě je zralé pro školní docházku, když:

• se snaží přesněji poznávat věci,
• je přístupné poučení,
• je schopno převzít úlohy a přizpůsobovat jim své chování,
• se nedá soustavně rozptylovat,
• má schopnost se sociálně přizpůsobit.

Pokud přetrvávají pochybnosti, je možné dobrovolně provést s pomocí učitele-poradce test školní zralosti. Vychází se z toho, že děti malého vzrůstu obvykle navštěvují běžnou školu. Ovšem i některé malé děti jsou na tom lépe, když navštěvují některé podpůrné zařízení, než když chodí do běžné školy. Rodičům zde jde o to, aby ve spolupráci s příslušnými místy (dětský lékař, vychovatelka, třídní učitelka, školský úřad) včas učinili správné rozhodnutí. Často také pomůže rada psychologa.

Dítě malého vzrůstu nastupuje do školy

Již před prvním školním dnem mohou rodiče a učitelé udělat něco pro to, aby kladné očekávání dítěte nebylo zklamáno a aby dítě chodilo do školy rádo. Rodiče malého dítěte by se již při zápisu dítěte do školy měli domluvit s vedením školy na pohovoru, při němž budou věcně a obšírně informovat o konkrétní formě malého vzrůstu a jejích zvláštnostech, jakož i o svém dítěti. Již do tohoto období (tedy asi 4 měsíce před začátkem výuky) spadá otázka druhé sady učebnic - jedné pro školu a druhé pro doma - buď abychom dítěti vůbec umožnili samostatnou cestu do školy, nebo abychom zbytečně nezatěžovali jeho klouby a páteř. Sem také patří otázka umyvadla a věšáku v šatně, na které by dítě dosáhlo. Totéž platí pro vhodnou toaletu, kde pomůže jednoduchá podnožka. Židle by měla být přizpůsobená stejné výšce stolu jako mají spolužáci, aby malé dítě nemuselo sedět samo u stolečku. Dejte vedení školy a třídnímu učiteli informace Spolku pro pomoc postiženým lidem (platí pro poměry v Německu, naši rodiče však mohou použít Zpravodaj Palečka). Má smysl pohovořit si s budoucím třídním učitelem již během hlavních prázdnin a ne teprve během prvního školního týdne. Měl by to být rozhovor, při němž rodiče nabídnou konstruktivní spolupráci a učiteli dodají odvahu. Bezpodmínečně před prvním školním dnem by se mělo hovořit o malém dítěti ve třídě, o sociálním chování, o dětské literatuře pro výuku na téma "velký - malý", o chování dětí mezi sebou navzájem nebo o postupu na první rodičovské schůzce. V určitých případech nelze nepoukázat na momentální potíže se sluchem nebo s výslovností. Prakticky u všech dětí malého vzrůstu je při tělocviku třeba leccos zohlednit: protože tyto děti mají velmi krátké paže a prsty a mívají problémy s oblastí páteře, je nutno dodržovat při provádění mnohých cviků a při poskytování pomoci určitá pravidla Právě při klasifikaci v tělocviku nelze u malého dítěte rozhodovat pouze podle naměřených výkonů - všechny školské zákony v Německu výslovně předpokládají možnost rozhodnutí pedagoga. Malé děti mají při-nejmenším stejnou radost z pohybu, ze sportu a her jako jejich kamarádi. Rodiče a malé dítě samo jsou nejlépe schopni poskytnout učiteli cenné tipy ohledně chování na výletech, exkurzích, pobytech ve škole v přírodě. Toto všechno samozřejmě platí také, když např. na počátku třetí třídy dojde k dnes běžné změně vyučujícího.

Dítě malého vzrůstu opouští první stupeň základní školy

Přechod do vyšších tříd je v různých spolkových zemích v Německu velmi různý. To souvisí s různými školskými a vzdělávacími plány a s rozličnými vzdělávacími výstupy. Obzvláště v tzv. orientačním stupni, ve 4. - 6. třídě, jsou mezi jednotlivými spolkovými zeměmi veliké rozdíly. Z tohoto důvodu je téměř nemožné učinit obecnou výpověď, která by platila všude. Zůstává tedy na rodičích, aby se ve svém okolí podrobně informovali a potom se rozhodli pro vhodnou školu v rámci možností, které nabízí jejich spolková země. Ostatně jedno je jasné: malý vzrůst není důvodem, abychom dítěti odpírali vstup na určitý typ školy! (Viz doplněk k článku 3 německé ústavy). Pokud by rodiče nesouhlasili s rozhodnutím nebo doporučením prvního stupně základní školy, z níž dítě odchází do vyšších ročníků, zbývá ještě možnost odvolacího řízení. Někdy může školní test pomoci zodpovědět otázku, zda má dítě schopnosti pro určitý typ školy nebo ne. V případě pochybností lze využít možnosti obrátit se o radu na psychologa. Vedle všech záležitostí, které byly důležité již na začátku školní docházky a které jsou významné stále i při přechodu do vyšších ročníků (totiž pohovory s vedením školy a s učiteli, také s rodiči spolužáků, případně se zřizovateli školy), přibývá ještě několik bodů:

• Doprava školním autobusem by se měla projednat s tím, kdo ji hradí, a s dopravcem.
• Pro vyučování v dílnách nebo ve školní kuchyni existují ponky, pracovní stoly a sporáky s nastavitelnou výškou. Často je možné si je vypůjčit v sousedních speciálních zařízeních.
• Velmi často stačí mít na pracovním místě mladého člověka malého vzrůstu jednoduchý dřevěný stupínek (cca 20 cm).
• Pro výuku mateřštiny nebo cizích jazyků by bylo dobré pohovořit s vyučujícím o případných problémech se sluchem a výslovností. Příčinou těchto potíží mohou být změny v oblasti ústní dutiny a jícnu a změny čelisti, např. spodní předkus.

Rodiče mohou svému malému dítěti usnadnit cestu do školy a tak vytvořit předpoklady pro dobrý začátek školní docházky. Mohou učitelům nabídnout technickou, praktickou a organizační pomoc pro své dítě. Spolupráce všech, kdo se podílejí na školním životě, přináší jen výhody. Rodiče by měli být přístupni rozhovorům a někdy také nebyrokratickým řešením. Našim dětem se to vyplatí. Můžeme své malé děti posílit pro školní docházku, když na ně budeme klást určité požadavky.